Někoho hodně bavilo vymýšlet hlášky :D
Jinak hra je hodně o paměti - vzor by se asi dal nějak vypozorovat, ale já to většinou jel metodou pokus omyl.
Líbí se mi, jak se panáček hýbe - je příjemné ho ovládat.
Vzor se chová podle klasických pravidel Game of Life – pro každou buňku se uvažuje okolí 3×3 pole, přičemž „živá“ (zaplněná) buňka s méně než dvěma nebo více než třemi sousedy umře, „mrtvá“ (prázdná) buňka s právě třemi sousedy ožije a ostatní zůstanou beze změny. (Chování je trochu zobecněné, aby fungovalo i „ve 3D“, ale tam máme nějaké bugy a zatím nejsou levely, které by toho využívaly. Takže to si v aktuální verzi nevychutnáte.)
Chtělo by to samozřejmě tyhle pravidla vysvětlit v rámci nějakého tutoriálu… Prozatím jsme to nechali na hráči – kdo zná, ten ví; kdo nezná, třeba na to přijde. :)
Toho jsme se původně taky báli. Proto jsme zvažovali třeba nějaké složitější šíření v prostoru (ne jen v ploše)… Jenže to byl úplný chaos a nedalo se v tom rozumně orientovat (ani vymýšlet levely). A naopak se potvrdilo, že i standardní Game of Life je schopna vygenerovat poměrně zajímavé a komplexní chování – viz level č. 8. A to ještě zdaleka není vrchol.
Rozhodnout si, jestli dané políčko bude v dalším kroku živé nebo mrtvé, je při znalosti algoritmu dost jednoduché, ale plánovat několik kroků a polí dopředu začne být hodně rychle hodně složité.